Vem Camará Capoeira| Filozofie |
 |
 |
 |
|
Capoeira:  Capoeira představuje unikátní kombinaci tance, akrobacie a netradičního boje. Je umění s osobitou filozofií. Souboj dvou soupeřů je možné nejlépe definovat jako předstíraný boj – hru založenou na improvizaci. Důraz je kladen zejména na plynulost souhry pohybů obou hráčů, co v kombinaci s hudbou a zpěvem činí Capoeiru bojovým uměním, které je atraktivní nejen pro zúčastněné, ale i pro divákyCapoeiru není možné jednoznačně přiřadit ani do kategorie bojového umění, sportu či folklóru. Možná právě díky svému netradičnímu přístupu vděčí v současnosti za titul nejrychleji se rozvíjejícího bojového umění na světě, které si ze své kolíbky (Brazílie) našlo cestu až k nám do České Republiky. Historie: Historie Capoeiry je plná nejasností a dodnes nezodpovězených otázek. Začíná to hned při hledání odpovědi na otázku, odkud Capoeira vlastně pochází? I když nikdo nepopírá, že Capoeria se do své současné podoby vyvinula v Brazílii, mnozí odborníci na tuto problematiku umísťují rodisko Capoeiry na africký kontinent, a to hned z více důvodů. Faktem je, že od prvního vylodění Evropanů v roce 1500 bylo do Brazílie násilně odvlečených 3,5 mil. Původních afrických obyvatel. Více slov z Capoeiry je odvozeno z řeči afrických kmenů a některé rituály, jako např. ngolo kmene Mucope, je možné považovat za jakési předchůdce tohoto brazilského bojového umění. Jiným i když nepřímým důkazem je skupina bojových umění velmi podobných Capoeiře, které mají svůj domov v jiných částech „nového světa“. Na Martiniku existuje sport ( I´aqya ), na Kubě zase ( Maní ), oba zahrnují akrobacii a předstíraný boj za rytmu hudby. Na Trinidadě jse zase známý boj s tyčkami nazvaný ( Kalinda ), neuvěřitelně podobný brazilskému Maculele, tanci, který se učí každý capoeirista. Pohánění vizí nového moderního sportu, začali Bimbovi studenti v 50 letech otevírat akademie po celé Brazílii.- Rio de Janeiro a následně Sao Paulo se stali centry pro růst tohoto nového hnutí. V roku 1972 byla capoeira oficiálně vyhlášena Brazilským národním sportem, čím se začala i éra organizování místních a národních turnajů. V pol. 70 let bylo už hodně akademií po celé Brazílii a první mistři začali učit Capoeiru v USA a Evropě. Dělení mezi styly REGIONAL a ANGOLA bylo nejvíce čitelné ve 40 až 70 letech 20. stoletáí. V současnosti se vyvinul nový trend, který se pokouší sjednotit obě školy pod motem: „ Capoeira é uma só“ ( Je jen jedna Capoeira ). Spojuje se přístup stylů Angola, který si více zachovává staré tradice s otevřeností Regional vůdči inovacím a novým trendům. Hudba:  Fyzická hra zachycuje pouze jednu třetinu toho, co pojem Capoeira obsahuje. Hudba a zpěv jsou dva neodmyslitelné aspekty, bez kterých by samotná hra byla jen bezduchým kopáním do vzduchu. Hráči získávají energii potřebnou pro své výkony od osob v rodě, které zpěvem a potleskem inspirují oba soupeře .Základním hudebním nástrojem je Berimbau, strunný nástroj připomínající luk. Berimbau určuje tempo hry, představuje jakýsi vnitřní rytmus Capoeiry, kterým se každý hráč řídí. Většinou se používají 3 Berimbau, přičemž každé může hrát jiný rytmus. Mezi další nástroje patří ještě Pandeiro (tamburína) a Atabaque (velký buben), Agogo (dvojtý plechový zvonek) a Reco-Reco ( škrabka vyrobená z bambusu). Písně v capoeiře mají různou tématiku. Většinou opisují aktivity v rodě. V minulosti byli mnohé písně v rodě improvizované, ale tato tendence se postupem času vytrácí. Jiným typem písně je tzv. Ladainha, která se zpívá na začátku a hráči v ní obyčejně vzdávají úctu svému mistrovi. Zpěv v rodě má dvojí význam. V první řadě oživuje hru a dává celé capoeiře kulturnější podobu, na druhé straně udržuje naživu tradice, které by se jinak z capoeiry vytratili. Jak v minulosti, tak i v současnosti se vědomosti v capoeiře především přenášeli ústním podáním a písně jsou jedním ze způsobů, jak mistří předávají své vědomosti dále. Přidat odkaz na článek: |
